Šárecký typ lineární keramiky - 5100 - 4900 př.n.l.

Pro nás, co chodíme s detektory kovů, je sice území Šáreckého údolí tabu, ale i tak se s touto keramikou můžeme setkat i na jiných územích při hledání mincí a jiných pokladů.
Šárecké údolí v Praze 6 bylo využíváno od neolitu po období slovanské / v současné době též - s oblibou se tam konají svatby /. Jde o výšinná sídliště se strategicky výhodnou polohou - na menší Šestákově skále a na mohutnější skále Kozákově, mezi nimiž leží hluboké údolí se Šáreckým potokem. Zdroj vody doplňovaly i prameny, vyvěrající na Kozákově skále.

Jako první tato naleziště zkoumal v polovině 19.století amatérský archeolog páter V.Krolmus a po něm celá řada soukromých sběratelů / jak je vidět, sběratelé nálezů nejsou jen doménou 21. století.../. Stratigrafie lokality byla ovšem nejvíce zničena posléze, když se rozkřiklo o nálezech zvířecích kostí. Vypukla " kostěná horečka " a celé davy překopávaly archeologická naleziště, aby získaly dostatek kostí. Ty pak prodávaly do továrny na výrobu kostního uhlí pro cukrovary. Rabování se protáhlo do počátku 20. století. V té době prozkoumával celou plochu Šestákovy skály J. A. Jíra, jehož většina nálezů patří do různých období neolitu a celkově je dokumentace nedokonalá a dosti subjektivní. Zlomkovitý střepový materiál byl využit z typologického hlediska / kosti chybí /. Po Jírovi provedl kontrolní výzkum archeolog a profesor Karlovy univerzity Albín Stocký / v roce 1929 provedl též výzkum keltského oppida ve Stradonicích /, který vyčlenil ze svých a Jírových výkopů zvláštní keramický typ, který se objevuje v pozdní fázi LK téměř ve všech českých a moravských regionech.

V současné době si pod pojmem šárecký typ představme hruškovitou nádobu zdobenou krokvicemi složenými z jednotlivých vpichů. Vpichy - noty můžou být na předrýsované linii, v Čechách mají vpichy trojúhelníkový tvar. Na střepu se může objevit i tuhová výzdoba / černé plochy způsobené pomalováním přírodním grafitem /.

ALBÍN STOCKÝ 1876 - 1934

Původně inženýr chemie a úředník finanční kontroly v cukrovarech se archeologii začal věnovat až v pozdějším věku. Přesto získal doktorát na Karlově univerzitě a středem jeho zájmu se stala doba bronzová a halštatská, dále období neolitu. Jako chemik se zabýval i konzervačními metodami. v roce 1913 byl jmenován nástupcem J. L. Píče v pravěkém oddělení Národního muzea, kde založil nový inventář. Roku 1927 byl jmenován mimořádným, následně i řádným profesorem pravěkých dějin na Karlově univerzitě. Usiloval o organizaci českého muzejnictví. Již v roce 1919 sepsal podrobnou Studii o českém neolitu. Vrcholem jeho díla byl PRAVĚK ZEMĚ ČESKÉ, první díl - Věk kamenný / 1926 /. Ten se měl stát protějškem Píčových Starožitností země české. Druhý díl o únětické kultuře nedokončil. Vydal řadu menších prací - Čechy v době kamenné, bronzové a železné, Studie o Praze pravěké a jiné.

Použitá literatura: Praha v pravěku, vyd. 1995

Šárecké údolí